První část Dumasovy trilogie o třech mušketýrech již více než 160 let (1844) poutá zájem čtenářů na celém světě a patří i mezi díla, jež jsou často dramatizována a filmována. Patrně nejoriginálnější z filmových verzí je půlhodinová němá groteska Maxe Lindera z r. 1922. Právě ona – samozřejmě vedle románu – nám posloužila jako inspirační východisko k „maňáskové grotesce“ na dané téma, nikoli ovšem k nápodobě (to by ani nebylo možné), ale pouze k získání odvahy k „přečtení“ notoricky známého příběhu s potřebným nadhledem a v žádoucí zkratce. A inspirovala nás i po formální stránce – ve výsledném „scénickém komiksu“ je důraz kladen na vizuální složku a akci, text má „esemeskový“ charakter a rozměr, zatímco funkci filmových mezititulků přebraly písničky, zpívané za živého doprovodu harmoniky, dud a bicích.

Mezi cenami, které inscenace doma i po světě od své premiéry nasbírala, jsou ceny z loutkářského festivalu Skupova Plzeň, cena Erik, velmi prestižní nominace výroční divadelní Ceny Alfréda Radoka (2006) nebo pomyslný titul Inscenace roku 2006 v anketě Divadelních novin. V roce 2011 bylo představení oceněno, jako nejlepší inscenace na festivalu Dítě v Dlouhé. V cizině pak ceny z festivalů v Srbsku, Polsku, Maďarsku, Slovensku, Chorvatsku nebo Slovinsku.

Po představení následuje bubenická dílna.