Autor inscenace Mike Bartlett k ní uvádí: „Myslím si, že je to dost bezútěšný obraz světa, ale nemyslím si, že je nepravdivý. Bull je padesátiminutový rituál plný napětí, je nelítostný a nemravný, ale myslím, že je i zábavný a vtipný.“

K napsání Bulla Bartletta inspirovala korida, kterou zažil v Mexiko City, kde byl na spisovatelské výměně.    

„Ohromilo mě, že nejde o žádný sport, ale o krvavý rituál. Není to snadné dívat se na něco, s čím hluboce nesouhlasíte a nenávidíte to, ale současně to probouzí vaše zvířecí instinkty a vzrušuje vás to. Pochopíte, proč mohli být prvotní křesťané  předhazováni lvům v aréně, proč se lidé hrnuli na veřejné popravy, proč se dnes lidé dívají na podobné věci na internetu – aktivuje to v nás něco prvotního a ještě nekultivovaného.“

A Bartlett se ptá se, proč nás baví, být tak krutí, proč se něco tak odporného může odehrávat mezi inteligentními dospělými  lidmi v kanceláři.

“Hrozně mě zajímalo, proč všichni ti lidé ze City tak navštěvují posilovny. Jenom tenká vrstva košile zakrývá svaly a šlachy. Někdo mi vyprávěl, že v City běžně platí pravidlo, že když jdete na večírek, kde servírují jídlo, tak se ho ani nedotknete. Protože, když si něco dáte, ukazujete tím slabost – že něco nemáte pod kontrolou. V tom, co dělá Tony je něco animálního. Používá svoje tělo, aby šikanoval.”

Titul hry Bull odkazuje k šikaně, k někomu, kdo tyranizuje slabší (bully), v češtině dvojí význam v jednom slově nemáme, proto jsme zůstali u originálního názvu, který je, jak aspoň doufáme, dostatečně srozumitelný. 

"Vubec první inscenace 6-16 Bull pojednává o šikaně na pracovišti. Obzvláště u nás se o tomto problému mluví stále jen velmi málo, a proto jde o unikátní formát přesahující do sociálních sfér. (...) Přes humorný zážitek se inscenace pomalu prokousává až k bolavému jádru spočívajícímu v bezmoci obětí a absenci spravedlnosti. (...) V takových kancelářích sedíme dnes a denně skoro všichni. Rímský, Jankovský, Kusnjerová / Trnková a Hampl / Nuckolls najednou ztvárňují až mrazivě autentické archetypy lovců a kořistí."

"Divadlo tak autentické, až to bolí. (..) Hra bude mnoha divákům blízká i skutečností, že téměř každý se s podobnými postavičkami ve školce, škole či práci setkal. Nechybí ani dnes v divadelní tvorbě tolik oblíbené vulgarismy. Účel ale někdy světí prostředky a Bull nepochybně projednává téma, o němž by se mělo diskutovat. A ač je hra především o násilí psychickém, dobře mířená facka v závěru může být katarzí pro nejednu zraněnou duši. A zároveň i viditelně rudým důkazem, že herci se svých rolí chopili s nepředstíraným zápalem."