Co si přeješ, když vidíš spadnout hvězdu?
Abychom ji šli společně hledat.
Dobrodružný příběh pro všechny malé i velké děti a jejich (pra)rodiče o nelehké cestě za svými sny. Poutníky po hvězdách jsou všichni ti, kdo našli odvahu a nebojí se putovat i navzdory překážkám vstříc přáním. Interaktivní divadelní představení vypráví o síle přátelství a touze najít své místo na zemi.
Kde je tvé nejoblíbenější místo na zemi? Vydej se s námi na tajuplnou cestu, na níž nikdo není sám. Představ si lesní pěšinku, skalní stezku, chodník zapadaný podzimním listím, nebo mořský útes i tůňku v kapradí, městskou ulici, pak náves, také rozbouřený oceán a nekonečnou poušť, ale i ranní rozbřesk na vyhlídce, či ztichlou noční krajinu. Máš sen a neznáš k němu cestu? Poutníci možná ví. Obuj boty, přišel čas.
Představení se odehrává na Letní scéně Jatek78, která je v bezprostřední blízkosti našeho divadla. Počítejte prosím s tím, že budeme hrát venku, a raději se zásobte teplejším oblečením. V případě špatného počasí bude produkce přesunuta do vnitřních prostor našeho divadla. Těšíme se na Vás!
Významná ocenění:
★ Ocenění mezinárodního festivalu Fringe v Beer Shevě v Izraeli
“Představení Poutníci po hvězdách povzbuzuje děti i nás dospělé, abychom našli odvahu a vydali se za svým snem – na místo svých snů. Podporuje rozhodnutí vyjít tam, kde je člověku hezky a s těmi, s nimiž je dobře. Ukazuje cestu, na které si všichni navzájem pomáhají zdolávat překážky, ale také si hrají a povzbuzují se.
Zásadní je originální hudba Michala Müllera, která tvoří páteř představení. Vypravěčská linka je dětem srozumitelná, protože každý z herců má svůj cíl a společná pro všechny je viditelná touha jej dosáhnout. Poutníci například jdou k vodě, do lesa, na skálu nebo vysoko, kde létají ptáci, pak k moři, do města a jejich cesty se navzájem propojují a navíc na ně zvou i dětské diváky.
Interakce s dětmi z publika je živá, tempo představení nijak neupadá, ještě hlouběji vtahuje do přímého děje. Bohatá je práce s fantazií, neboť dítě vidělo mnohem více než dospělý. „To je přece autobus, babi!“ ozvalo se přede mnou. A přitom si na scéně vystačí s dvěma kusy dlouhého dřeva. Dotvoření atmosféry napomáhají barvy a animované projekce, jejichž základem je také „jen“ dřevěná tyčka, ale navozuje například představu tikajících hodin, nebo letících ptáků a mnoho dalších.
Inscenace Hany Strejčkové se nepodbízí, ani nevyužívá laciných triků, jak zaujmout. Naopak! Dětského diváka zve na bohatou cestu do světa fantazie, na kouzelnou podívanou, která je místy dokonce moc vtipná."
