Černá voda je o těch chvílích, na který nikdy nezapomeneš. O nocích, kdy je svět nekonečnej a máš pocit, že je všechno možný. Léto, dospívání, koupaliště po zavíračce, sny, co se nemůžou nesplnit. Za dvacet let… — najednou je všechno úplně jinak.

Čas se tady chová divně. Spirálovitě. V jednu chvíli je ti patnáct, v další čtyřicet. Stárneš uprostřed věty a pak se zas vrátíš zpátky. Jeden dlouhej magickej moment, kterej se postupně mění v pocit, že něco nenávratně zmizelo. A ty si říkáš: fakt to byl jen jeden večer? A to má bejt jako všechno?

Ona je dneska ředitelka školy. Už ví, jak věci chodí. On má po tátovi kebab a jede v monotónním rytmu.

Nebo Leyla. Dneska maká v supermarketu a znovu potká kluka, do kterýho byla kdysi zamilovaná. Ten teď nosí sako a je z něj ministr. Zároveň je to pořád ten kluk s copem a zvědavýma očima. A vedle Leyly stojí i ta patnáctiletá verze jí samotný — plná života, nezávislosti, navždycky přítomná.

Černá voda je o tom, co si neseme dál. O lidech, který nikdy úplně nezmizí. O jednom momentu, kterej se tě může držet celej život.