„Pojďte, poplaveme, skočíme do té černé vody.“

Koupaliště po zavíračce. Magická letní noc. Hvězdy se odrážejí na temné hladině, dvě party mladých lidí přelezou plot. Rozděluje je původ, víra i sociální postavení. Jenže v tuhle noc se zdá být všechno možný a svět nekonečnej. Jedna krátká intenzivní epizoda, která se postupně proměňuje v pocit, že něco nenávratně zmizelo. A ty si říkáš: A to mělo bejt jako všechno?

Za dvacet let. V dešti, uprostřed města se Frank a Leyla náhodou potkají. Čas se v tu chvíli znovu zastaví.

Černá voda je o chvílích, na který nikdy nezapomeneš. O tom, co si neseš dál a uchováváš hluboko v sobě, protože to asi hluboký je.

„Vy a my – žijeme v paralelních světech, tady prostě stát, narozdíl od, narozdíl od – prostě úplně selhal – je to tak, žijeme v paralelních světech – “